Historie mnohém blíž

"Češi a Němci v Čechách a na Moravě pod tolerančním patentem 1781-1784" byl tématem česko-německého semináře mládeže, který se konal ve dnech 15.-22. července 2005 ve Velké Lhotě u Dačic. Připravili ho společně Historická společnosti Veritas, Gymnázium Johannese Mathesia v Rochlitz (Sasko) a Společnost Johannese Mathesia - společenství sudetoněmeckých evangelíků. Své dojmy z účasti na semináři popisuje Alena Rezvuchina z Prahy.

Přestože na tábory vůbec nejezdím, jsem se rozhodla přece jen udělat výjimku. Zaujalo mně jak zajímavé téma "Česko-německé vztahy v době toleranční", tak i to, že tábor měl být dvojjazyčný.

Sice jsem byla dost nervózní ze setkání s tolika novými lidmi, ale naštěstí mé obavy se ani v nejmenším nepotvrdily. Ba právě naopak, ostatní účastníci i vedoucí mi přišli naprosto v pohodě a s holkama jsme si brzy našli natolik společnou řeč, že jsme si dokázali povídat skoro až do rána. Účastníci z Německa přijeli až později společným autobusem, a protože jich bylo více než nás domácích a navíc se všichni navzájem znali, bylo docela těžké s nimi navázat kontakt. Díky úvodní seznamovací hře jsme si navzájem zapamatovali jména a i když naše němčina měla k dokonalosti daleko, zase tolik velká komunikační bariera, které jsem se obávala, nevznikla.

Dalším příjemným překvapením bylo, že jsem se ani chvíli nenudila, dokonce i knížka, kterou jsem si přibalila s sebou, zůstala neotevřená (doma mi to ani nevěřili). Program mi připadal nejen zajímavý, ale i různorodý a vyvážený. Jediné, co mi trochu vadilo, byl na mně trochu ranní budíček, ale i přesto, že si obvykle ráda pospím, skoro mi spánek nechyběl. Dělo se toho příliš na to, abych si něco nechala ujít...

Je ve mně tolik dojmů a stalo se toho za ten jediný týden tolik, že to prostě nejde vše popsat. Nejvíc nových zážitků mi ale přinesla práce ve skupinách, protože nám dala pocítit, jak těžká, ale i nesmírně zajimavá musí být práce skutečných historiků. Rozdělení do skupin proběhlo hned první večer, ale samotná práce na tématech začala až za dva dny. Mezitím dostali němečtí účastníci šanci, aby se trocho zorientovali jak v kontextu doby, tak i v českých dějinách vůbec. V tom jim pomohly přednášky a prohlídky výstavy v jednom ze dvou místních kostelů, která se věnovala dějinám reformace.

Na začátek jsme si vylosovali každá skupina dvě vesnice, českou a německou, jejichž historii v době toleranční a vzájemnými vztahy jsme se měli zabývat. Práce byla rozdělena do tří částí: práce s dobovými prameny, terenní výzkum a vyhledávání informací s pomocí literatury s následným představením výsledků ostatním skupinám. Těžko říct, co se mi líbilo nejvíc, nedá se to porovnávat, ale suverenně nejtěžší byla část první. Někdy to opravdu bylo víc o hádání, co by to mohlo být za písmenko, než o luštění. Navíc často jsme měli na to jiný názor, ale vždycky jsme se nakonec dohodli.

Výsledkem pak bylo, že jsem se na celou tehdejší situaci podívala jakoby mnohém blíž, tak nějak osobněji, úplně jinak než kdybych věděla jen nějaká suchá fakta. Přispěly k tomu i výborné přednášky, které probíhali po celou dobu tábora a předevím závěrečné představení výsledků, díky kterému jsem mohla porovnat společné a odlišné ve vývoji těchto obcí a co bylo toho příčinou a utvořila si celkovou představu.

Samozřejmě se za tu dobu konalo i mnoho dalšího, například koupání, noční bojovka, celodenní výlet na hrad Landštejn, několik her, ve kterých jsme měli podle popisu poznávat slavné osobnosti... Vše ani nejde vyjmenovat, abych tento text neroztáhla do neúnosných rozměrů. Došlo i na táborák a závěrečné fotografování, které jsem ale já a několik dalších lidí bohužel nestihla. Zvlášť musím zmínit promítání záznamu představení německého reformátora Johannese Mathesia. Připravili ho němečtí spoluúčastníci pocházející z gymnázia, které nese jeho jméno. Nechyběla i ukázka jedné scény divadelné hry, hlavní atrakce loňských oslav při 500. narozenin Mathesia ve saském městě Rochlitz. Představitelé hlavního hrdiny i jeho manželky byli mezi námi. Představení to bylo skutečně hezké, s velkým počtem osob a velmi hezkými dekoracemi i kostýmy. Z promítání na videa jsme sice mnohému neporozuměli, ale vždy před každým dějstvím nám řekli, co se bude odehrávat, a tak jsme všechno docela i pochopili.

Na závěr bych chtěla poděkovat všem, kteří se podíleli na chodu a přípravě tábora, všem přednášejicím i všem účastníkům za vynikajicí atmosféru a vynikajcí nápady! Těším se na další ročník a vřele mohu doporučit všem, aby přijeli a zkusili si to všechno na vlastní kůži. Protože jak si to po sobě teď čtu, příliš se mi celkovou náladu vystihnout nepodařilo. To se musí zažít...