Vznik tolerančních sborů v Praze

Toleranční sbory augsburského i helvetského vyznání vznikaly a byly ustaveny v podstatě stejným způsobem ve všech oblastech Čech a Moravy. Postup byl zcela zřetelný. Nejprve se k určitému většímu či menšímu společenství dosud skrytých evangelíků dostala zpráva o tolerančním patentu. Ti potom žádali o vydání patentu na příslušném úředním místě a zároveň se přiznali ke své víře. Po prošetření jejich záměru při tzv. slavnostních přihláškách byli vyzváni, pokud jich byl dostatečný počet, aby zajistili plat pastora a zbudování modlitebny. Teprve potom byl pastor, který se musel vykázat atestátem, úředně schválen a po jeho nástupu mohl sbor začít oficiálně existovat.

Tomuto obvyklému postupu se vymykají pouze toleranční sbory v Praze a Brně. Šlo totiž o sbory financované patronem, kde příspěvek členů nehrál rozhodující úlohu. Proto ani evidence těchto členů neměla stejný význam jako jinde.

V případě Brna je to zcela zřetelný příklad. Šlo o sbor manufakturní (v současném pojetí je nejvýstižnější pojem "podnikový"), jehož patronem byl majitel manufaktury na jemná sukna J. L. von Köffiler. Sám byl římský katolík, ale prostřednictvím ředitele manufaktury evangelíka J. B. Seitlera, požádal 13. 4. 1782 císaře o povolení zbudování modlitebny AV a povolání pastora. Svou žádost zdůvodňoval jednoznačně ekonomicky, zvláště zdůrazňoval možnost přistěhování dalších pro výrobu potřebných odborníků z ciziny a oživení obchodu. Modlitebna (i sbírka na ni v zahraničí) byla povolena 18. 7. 1782 a již v prosinci byl potvrzen první pastor M. Victor Heinrich Riecke ze Stuttgartu.

Situace v Praze byla poněkud složitější, I zde vznikl sbor, který nemusel mít slavnostní přihlášky jednotlivců před komisí. Byl to sbor vojenský a v jeho čele stál vysoký důstojník hrabě Dagobert Zikmund z Wurmseru, původem z Alsaska, oblíbenec císaře Josefa II. Ten sbor jako patron také financoval. Členy byli nejenom vojáci, ale i němečtí obchodníci, řemeslníci a úředníci. Bohoslužby se konaly v paláci gen. Wurmsera na Malé Straně; prvním pastorem byl již od září 1782 Christian Georg Schmidt z Erlangenu.

Vedle tohoto vojenského sboru se přihlásilo obvyklým způsobem v Praze také několik evangelíků českých, pro utvoření sboru však jich bylo málo. Snažili se tuto situaci řešit především z vlastních zdrojů. Oslovili evangelíky v okolí Prahy, zda jsou ochotni na vzniku sboru spolupracovat. Ti souhlasili, i když byli mnozí z nich původně přihlášeni k HV (pražský sbor měl být stejně jako vojenský AV). Ani za těchto okolností však požadovaný počet (500 osob či 100 rodin) nebyl ještě dosažen. V té chvíli pomohl německý vojenský sbor a to tak, že se chybějící členové nalezli mezi civilními pražskými německými evangelíky. Tito "mimořádní členové" samozřejmě náleželi k českému tolerančnímu sboru pouze formálně, neplatili zpravidla členské příspěvky a jejich jména se neuvádějí v žádných seznamech, účtech ani matrikách českého sboru. Ten však díky uvedené pomoci mohl také úředně vzniknout - žádost o modlitebnu a pastora podal v listopadu 1782 a vzápětí na přelomu roku 1782/1783 dorazil do Prahy první pastor Matěj Markovic z Horních Uher (Slovenska).

PhDr. Eva Melmuková, příspěvek na česko-německém semináři mládeže 'Češi a Němci v Čechách a na Moravě pod tolerančním patentem 1781-1784' 15.-22. července 2005 ve Velké Lhotě u Dačic